MY - RODIČE - OBEC - ŠKOLA

Spolek MROŠ podporuje spolupráci rodičů,
pedagogů a přátel ZŠ a MŠ Hovorčovice

Vyhledávání

Odběr novinek

Je to naše škola

Obyvatelkou Hovorčovic jsem teprve krátce, s rodinou jsme se přistěhovali letos v květnu. A protože už třetím rokem pracuji hned vedle, v Měšicích, cítila jsme se zde od začátku „na svém“. Pro mé děti přestěhování přineslo větší změny, především v tom, že jak syn na druhém stupni ZŠ, tak dcera na prvním stupni, změnili školu a od září nastoupili ke vzdělávání s novými spolužáky.

Do školy v Hovorčovicích jsme se s dcerou Kačkou moc tě- šili. Snažili jsme se přispět k jejímu dobudování i výzdobě a už od posledního srpnového týdne jsme se v „naší“ škole cítili doma a těšili se na začátek školního roku.

KarkulkaPrvní školní den splnil naše očekávání. Je fajn, když máte od začátku pocit, že na chodbách potkáváte stejně naladěné a stejně zanícené lidi, že všem jde o to, aby dětem bylo ve škole dobře, že získáváte nové přátele. Taková velká rodinná sešlost. A stejné to bylo i později, v den slavnostního otevření ZŠ veřejnosti. Byla sláva, setkání bývalých žáků staré hovorčovické školy, divadlo, muzika, občerstvení… Ale největším zážitkem pro nás bylo narychlo nazkoušené improvizované „loutkoherecké“ představení několika dětí s tatínky na téma Červená Karkulka. Když něco takového spontánně vznikne a předvede se v rámci slavnostního odpoledne, je to úžasné. Je to důkaz, že naši školu vnímáme jako naši radost, jako něco skutečného, upřímného, rodinného. Že jsme mezi svými a nemusíme předstírat svou důležitost a slavnostnost.

Ten příjemný pocit nevymizel ani po několika týdnech „normálního školního fungování“. Kdykoliv kolem školy jedu, cítím radost a pýchu a koukám na tu budovu se zalíbením. A mé dítě se i ve čtvrté třídě každý den těší do školy.

Iveta Kameníková - převzato z Hovorčovického Zpravodaje